MYSTERICKÉ LEGENDY

autor:: Chliv out

rubrika:: poviedky

Jude prohlásil, že by chtěl být děvkou na klíček. A Olin zase, že by chtěl být šulinem na setrvačník. Jude s Olinem seděli na smetišti dějin a přátelsky se dělili o petku čuča, protože Olin měl litr vodky schovaný sprostě u sebe v somradle. Věděl, že i když je už po půlnoci, tak den ještě nekončí a život vlastně teprve začíná. Čekali venku před vchodem, než je pustí dovnitř. Nad pokladnou visela jejich fotka s popiskem zákazu vstupu, dokud se vybírá za peníze. Ale tak kolem půl jedné ráno to mohlo být už opravdu každému úplně jedno. Vždyť i ožralí pořadatelé se tam váleli po stolech a jeden z nich měl dokonce k zadku přilepený krajíc chleba s hořčicí. Vzpomínám si, že když mi bylo nevinných dvacet let, svěřil se mi Pytel s tím, že takhle vypadají intelektuálové. Ale protože vím, že to je naprostý vymazaný debil, tak jsem mu samozřejmě takovouhle kravinu nemohl věřit. Naopak jsem ho jen inteligentně a kultivovaně pacifikoval kopačkou do koulí. Pytlovi se zpočátku zdálo, že se mu jen o tom sní. Ale když se bolestí zkroutil na svá kolena, usoudil, že to je pravda. A právě kolem procházející Véna, vlastním jménem Zdena, si musel na něj opovržlivě odplivnout, protože Pytel byl jeho starý kamarád. A protože jsem byl tenkrát ještě opravdu hodně mladý muž s hrdě vztyčenou hlavou rozhodl jsem se, že já Pytla budu rovnou ignorovat. A šel jsem se raději rekreativně zjedovat láhví rumu do “Pekla”.

Jude s Olinem vstoupili do sálu. Petka čuča byla už samozřejmě prázdná a v kapse jen pár set. A tak se rozhlíželi po svých kamarádech, které by příležitostně okradli. Mají zdravý úsudek, a tak začali u těch nejzdevastovanějších, co se váleli pod stoly. Jako na prvního natrefili na Jindru. Trochu je vyděsil pohled na vyjeveného Štrůdla, který mu právě hulil penis. A taky si všimli, že kolem nich prošel Guláš s Humrem. Guláš je zvláštní malý, sotva osmnáctiletý netvor, co má vždy po ruce igelitku s pár litry vína. Tak kupříkladu v sobotu ráno vstane a ani si nevyčistí zuby a už se jde s tou igelitkou promenovat po vesnici. A myslí si, že je bůhví jak na něj zajímavý pohled. Ale to už Jude nahmátl Jindrovu prkenici a Olin si mezitím nenápadně usrkl svojí vodky. Kdyby na to Jude přišel, tak by ho nejspíš zabil. I když je taky pravdou, že když si ho alkoholem přiotrávený Olin kdysi poslal pro brambůrky do hospody před níž ležel a nemohl vstát. Se velice divil, když se Jude odtamtud vypotácel asi až tak za dvě a půl hodiny s dokonale prázdnýma rukama a naprosto skleněným pohledem. Olin se ho huhňavě a s námahou zeptal:

,,A Jude, kde máš ty brambůrky?“

Jude se zardil studem provinilosti a nepředstíranou omluvnou pokorou mu sdělil své morální zakopnutí přibližně o asi šest piv. Propil tak všechny jejich peníze a oni museli jít nakonec domů pěšky. Dorazili za tři dny, protože to bylo jenom pár desítek kilometrů. Olin si tehdy uvědomil, že pokud nebude pít nadoraz, tak bude mít v životě problémy aby ho vůbec ustál. A Jude zase zformoval svoji povahu k naprosté dokonalosti ryzí otrlosti. Protože zrovna včera jenom proto, aby si zbytečně autobusem nezajel patnáct minut vyšel z domu o půl hodiny dřív a zcela střízlivý šel do Vinárky na konci světa asi hodinu lesem přes kopec. Jude s Olinem jsou prostě bohové. I když s drobnými nedostatky. Protože když Jude otevřel tu Jindrovu peněženku, vypadl mu z tama jen smotek trávy. Jude je sice schopný vypít galón benzínu. Ale co se týče ganji, tak je to sráč. Ten cvok si dá jen dva prásky a jako správný nasraný amatérský hudebník vyskočí na pódium a zmlátí zpěváka kapely, která stejně hraje jen samé pičoviny, jenom proto, že má narozdíl něj kudrnaté vlasy. Zatímco on je má permanentně mastné, jako by i potřísněné zbytky jídel a docela rovně splihlé. Přičemž odjakživa chtěl vypadat jako Slash. Ale to už tou dobou ležel bradou zaražený Olin do pisoáru a v naprostém kómatu se pokoušel odevzdaně vymočit do své levé nohavice roztrhaných kalhot. Měl na prdeli tak velkou díru, že už to vypadalo jako by ji chtěl za dvě deci svařáku nabídnout jakémukoli soudnému sodomistovi. Já jsem se díval na celou situaci s nadhledem. Neměl jsem nějak náladu a tu sílu. A tak jsem se tam poflakoval tou profláknutou realitou skutečnosti poměrně hodně střízlivý. Vždyť co s člověkem udělá asi jen blbých patnáct piv. Jediným kladem toho tedy nakonec zůstávalo, že já jsem došel dnes nad ránem domů po svých, zatímco oni jako obvykle zůstali ležet v patnáct kilometrů vzdálené škarpě hned vedle silnice. Jsou to prostě otrlí mladí muži. Bez ideálů. I beze snů.

24. října 2004

Chlív out

napísanísané:: 24.10.2004

prečítalo:: 1346 ludí