k6.sk - literárny server

Nesla se jako labuť. Měla tělo bohyně. Znechuceně jsem do sebe obrátil borovičku a ztěžka se odlepil od okýnka nádražního bufáče. Rozhodl jsem se, že ji budu pronásledovat. Roků jsem na to měl už dost. Ale už nevím čím to. Šla na mě příliš rychle a já si musel proto vzít taxíka. Ne že bych na něj měl, ale spoléhal jsem na to, že to zaplatí ona - až ji doženu. Řekl jsem tomu negrovi za volantem:

,,Chlape, sleduj támhletu ženskou.“

Černá huba se na mě chlípně zazubí svým nádherně bílým chrupem a řekne:

,,Kurva, to je ale pichna, co?“ A dupl na plyn. Rozjel se na červenou a ignoroval chodce. Ta ženská měla fakt skvostný zadek. Jeli sme za ní asi tak dvacítkou. A já lačně sledoval ty její půlky. Po chvíli jsem si otevřel poklopec a vytáhl šulina. Ale to už jsem si všiml, že masturbuje i taxikář. Měl jsem dneska opravdu šťastný den, protože vidím, že ti černoši mají vážně delšího a i co do objemu se týče. Úplně mě to otrávilo, a tak jsem té opici řekl:

,,Heleď kámo, zastav mi tady.“

Vystoupil jsem těsně za jejím zadkem a už se ji chystal oslovit. Když tu mi ten černý pablb řekne:

,,Zaplať, špíno!“

Zadek se otočil. Tu nádhernou ženu začínala kupodivu naše konverzace zajímat. Ukázal jsem proto taxikáři fucking. Žena se na mě usmála. Zjevně ji to potěšilo. Ale to už se taxikář jako nějaký had přetáhl mrštně přes sedadlo spolujezdce a udeřil mě zprudka do žaludku. Může si za to sám. Rozhodl jsem se, že toho hajzla udám. A proto jsem řekl té ženě:

,,Slečno, on nad vámi masturboval.“ A ukázal jsem na taxikáře prstem. Ale ta kráva byla asi fakt blbá. Zaklonila hlavu a podívala se do nebes. Pročež pravila:

,,A já myslela, že bůh neexistuje a tamto jsou jen docela obyčejné obláčky.“

Už jsem ji chtěl udeřit, ale taxikář byl rychlejší. Vytáhl z kapsy cosi s elektrikou a dal mi tím ránu. Cítil jsem doslova jak mi ochrnuly koule a celým tělem mi projelo příjemné mrazení. Hlavně v oblasti kolem páteře. Vlastně mě to zvláštně uspokojovalo. A tak jsem tomu primitivovi řekl:

,,Ještě.“

Dal mi proto rychle další dvě rány za sebou. Měl sice pochopení, ale tohle bylo už skutečně moc. Z úst mi vylétl namodrale napuchlý jazyk, takže jsem ho nemohl zastrčit zpátky. Stál jsem tam na místě bezradný. Ale jen do té doby, než se mi málem oči vylily z důlků. Cosi nesrozumitelného jsem zaječel. A koleny se zhroutil do kaluže. Rázem jsem měl mokrou i prdel. Připadal jsem si v té kaluži jako malé dítě v umělohmotné vaničce. A taky nevím proč, ale já si najednou přál být mrtvý. Seděl jsem tam ušpiněný od bláta a jako nějaký vymaštěný debílek sledoval násilí. Taxikář usoudil, že už víc jeho pozornosti nepotřebuju. A proto se vrhl na tu nebohou ženu. Aby nepoškodil obličej, který chtěl líbat. Nakopl ji botou do břicha. Ta ženská divě roztáhla nohy, ale všechno bylo k hovnu. Ona měla totiž pás cudnosti. Černoch si nasraně připálil Stařenu. Dal dva tři šluky a řekl té vyjevené běhně:

,,Ty jedna bílá prasnice. Abys věděla, tak tě teď zabiju!“

Netušil jsem, že tu v Čechách mají negři takové grády. Jsou to tvrdí hoši bez předsudků. Ještě štěstí, že nejsem rasista. Jinak bych se k tomu taxikáři přidal. Ale začínal jsem nějak nebezpečně střízlivět. Právě mi jela elektrika, a tak jsem toho využil. Ale ještě před tím, jsem se duchapřítomně zmocnil taxikářovy kožené šrajtofle. Zadarmo vám totiž nikde nenalejou. Vracel jsem se do nádražního bufáče za svými spřátelenými houmeles. Koupil jsem každému po velkém frťanovi a sám sobě objednal celou láhev. Je už sice podzim. Ale i přesto jsem si s ní zalezl do parku nedaleko gymnázia T. G. M.. Mají tam jeho sochu. A když pod ní chlastáte, tak vás ten její prázdný pohled doslova hřeje. Nebudu zastírat, ale je mi to tuze příjemné. I když jsem i tak trochu paranoik.

14. října 2004

Chlív out