LUCIE A SLEPIČÍ VAJÍČKO

autor:: Chlív

rubrika:: rozpravky

Kdysi dávno letěla Lucka na létajícím koberci z Palestiny nad paneláky města, kde studuje a házela po lidech slepičí vajíčka. Měla jich plnou ošatku. Malý František stál v okně a když viděl tu žloutkovou spoušť, sáhl do zadní kapsy svých bílých trenýrek a vytáhl červený skobičák. Nabil ho zelenou skobičkou, natáhl gumičku a pečlivě zamířil... ,,PAL,“ vykřikl jeho senilní děda, který za ním seděl opodál v houpacím křesle, a máchl rukou. A František skutečně vypálil. Skobička letěla jako divá neúprosně ke svému cíli... PLOMP...! Lucka se zamyslela. Skobička se ji totiž zaryla přímo v prostřed čela. Obrátila oči v sloup a zahleděla se na okraj skobičky, který byla s to spatřit. Na okamžik přestala bombardovat lidskou mysl slepičími vejci a rozhlédla se obezřetně kol sebe. Když tu najednou v jednom okně spatřila malého Františka. A František opět mířil a jeho děda zase vykřikl povel ke střelbě a máchl u toho rukou tak, že mu div neupadla... Další skobička se rozletěla ke svému cíli. Lucka se rozzlobila, ale vyhnout se ji už nestačila. Skobička se ji zabořila do levého ušního lalůčku - jen nárazem zaplála ve větru... Lucka sykla bolestí. Najednou totiž měla v uchu náušnici, o kterou ani sebemíň nestála... A to František neměl dělat! Lucka hodila ošatku s vejci za hlavu a vytáhla svoji tajnou zbraň, slepici Amálku, svoji nosnici favoritku. Chytla ji za nohy a divoce roztočila nad hlavou, načež ji mrskla Františkovým směrem. Jenže Františka to v tu samou chvíli přestalo už bavit a šel se do ledničky napít mléka. Což mu naprosto nevědomky zachránilo život, neboť slepice Amálka ho minula jen o vlas a svoji drobnou hlavičkou s červeným hřebínkem, dvěma očky a zobáčkem, se zabořila do televizní obrazovky, jež následovně explodovala, což ale na druhou stranu rozlítilo Františkova senilního dědečka natolik, že omládl nedopatřením o pět let. Vzpomněl si, že má rozum a vyskočil jako nějaký pětačtyřicetiletý mladík z křesla a vrhl se ke knihovně, kde vytáhl z řady různorodých publikací encyklopedii od A do Zet a našel si v ní odstavec nesoucí název STÁŘÍ. Když si to přečetl, vlasy se mu zježily a zbělely hrůzou. S prásknutím zavřel knihu, mrskl jí o podlahu a rozběhl se do sklepa s úmyslem založit alchymistickou laboratoř za účelem výroby elixíru mládí... Snad se mu to podaří, pomyslela si Lucka a vytáhla si skobičku jak z čela, tak i z levého ušního lalůčku... a podívala se na hodinky...

,,Sakra,“ řekla. Je nejvyšší čas jít do školy! pomyslela si. A počala snášet k zemi. Tam létající koberec srolovala a hodila do svého oblíbeného kontejneru. Už tam měla schovanou věšteckou křišťálovou kouli, kouzelné lentylky a dřevěnou houpačku z dětství. Potom se skočila domů trochu upravit a před dveřmi školy spráskala celého jointa na uklidněnou. Pak se zhluboka nadechla a šla si sednout do lavice. Právě jim začínala hodina matematiky. Jejího oblíbeného předmětu. A tak se okamžitě přihlásila a aniž byla vyzvána, řekla:

,,Jedna plus jedna jsou 2vě.“

Právě probírali totiž rovnoosou hyperbolu s asymptotami v osách soustavy souřadnic. Paní učitelka se na ni mile a s pochopením usmála a řekla ji:

,,To je dobrý základ, Lucko.“

Lucka se na ni taky usmála a začala si na lavici připravovat krystalické lajny zvláštní stimulativní hmoty.

4. prosince 2003

Chlív out

napísanísané:: 18.12.2003

prečítalo:: 907 ludí

Sponzorovaný hosting od WebSupport.sk
Vlastný virtuálny server od 5,65 € od WebSupport.sk