OŠKLIVÁ HOLČIČKA

autor:: Chliv out

rubrika:: rozpravky

Domácí sofistikované sadistické prase. Pak vzala utopence a pokusila se ho jím udusit. A ještě než ho umlátila lančmítem, olízla se chlípně kolem retů. A po tom všem si zastrčila slanečka do řiti a byla konečně hedvábně ukojena. Puckova sestra řečená Puckomaniak nemá bariéry. Hlavně pak ty ohledně tuku a přemnožení se. Je horší, než vosa a nebo sršeň. Je to prostě nebezpečná mongoloidní holka. Někdy se vydává za Frankesteina jindy za kočku Lízalku. Je rafinovaně přihlouplá a v podpaží nosí bujnou ondulaci. Když zívá, kolikrát ji z nosu vypadne stolička a rozbije stůl. Puckomaniak se prostě zcela neočekávaně zviditelňuje neadekvátním hlukem. Je hřmotná jako hroch a stejně příjemná asi jako veš v ještě neochlupeném dětském rozkroku. Ta veš má dobré tři centimetry! Puckomaniak je zvíře nejapnosti v přestrojení za lidumilného tlouštíka. Jenomže i ten Otesánek je proti ni naprostý břídil. Proč o tom mluvím? Zarazila mě její vulgarita a hněvivě vzdouvající se rosol její přebujele zdegenerované živočišné tváře. Nechápu Martina, našeho malého a milého hostinského od Fuskú, že s ní může mít styk. Jistě jím cloumá zoufalost a neprozřetelnost jejich vzájemného seznámení se, kdy ji bylo asi tak 13náct let a vypadala přibližně jako člověk. Martin bezradností z doposavadní onanie jistě už šílel, a snad právě proto se teď zapojil do tohoto mimovolného aktu lásky s tvorem, který sice má vagínu a nespoutaný nesmysl pro humor. Nicméně je životu nebezpečný! A navíc to nechce mít děti.

Nevím. Mluvil jsem o ní s Judem a byli jsme připraveni si dokonce pořídit zbrojní pas. Ale co dáte za optání, viďte? Takže na Judeho div neuvalili vazbu a já musel notně přidat do kroku, abych si snad nedobrovolně neudělal výlet do jistého ústavu s bílými mřížemi a elektrošoky. Pročež sme se raději ukryli do skutečně nefalšované špeluňky, jejíž podlaha čpěla vydatně ženským sekretem, strop byl dolepený podprsenkami od žvýkaček a pisoár prosáklý mozkomíšní náhražkou. Usoudil jsem, že po prvním pivu půjdeme o dům dál a dáme nakonec to víno. Měl jsem v kapse ještě pár stovek, tak jsem mohl rozhazovat. Na ulici mi Petr Hrňa ožužlal kulky a Jude horoval pro jeho o desítky tisíc předražené kolo. Oči mu plály spravedlivým hněvem a upřímnou chudobou. Musel jsem ho utišit několika neskrovnými doušky červeného moku. Teprve až pak jsme dorazili ke splavu a pokusili se uvolnit. Vzduchem létaly zlaté rybky, které plnily naše skromná přání a na druhém břehu se bezbožně ve služebních uniformách válely policejní složky s jakousi bandou pestrobarevných nácků. Řekl jsem si:

,,Tedy do toho maglajzu schází ještě tak Puckomaniak a bylo by to totálně...“

,,Žehnej boha!“ přehlušil mě Jude smrští svých vousů, až mi idiot udělal díru do obličeje. Ale to nebylo nic oproti zjištění, že pološílený mongoloidní Puckomaniak si nechal na zakázku vyrobit menší říční parník, na jehož palubě za vydatného pískání píšťaly právě rdousila Romana Jeřábka řečeného Skoř. Nebyla ho škoda, ale byl to chlap. Měl by mít jistou oduševnělost a čest. Měl ji, krávu, omráčit česnekem a za trest z ní vyobcovat duši svým prokrveným pyjem. A na protest naši mužské ješitnosti jsme s ještě zbývajícím litrem červeného elixíru štěstí odváli s Judem do Ameriky, kde nás přivítal lesbický výčepní přívalem utopenců a piv. Jude tu bude asi váženým a bájným hostem, pomyslel jsem si, zatímco jsem se pokoušel přežít výřečnou blahosklonnost a lidumilnost tohoto břídila pivního štěstí. Ale viděl jsem to jen na tři piva. Nějaké pomrkávání s místními sucubami. A neředěnou ejakulaci přímo do výčepu a nebo snad ještě tak do chřtánu té největší a ke všemu mučené socky. Řval jsem bolestí a lechtavým tónem tak, že si mě Jude musil zastrčit pod paži a násilně si mě odnést do nedalekého místního parčíku. Byl čtvrtek. Vlahý lední podvečer prosáklý decentní průrvou mračen. Vichřice nám vychrstla zbývající vínový mok přímo do obličeje. Judeho posedl inteligenční amok s vědomostním kvízem a myslel, že mě snad obětuje nějakému pohanskému božstvu - asi PO-HANCE. Pokřižoval jsem se jako nějaký věřící katolický ignorant a v duchu se modlil satanským žargonem k poprsí Puckomaniaka. Naštěstí nás zachránily Tři opice a Petr Hrňa mi ke všemu vytrhl trn z paty. Tamnější socky nás počaly obdarovávat svými vzácnostmi skládajících se z nepoužitelně zasmrádlých uměle textilních látek.

,,Ty věci jsou produktivně nezničitelné,“ řekl Jude a nacpal si první oranžové tričko z latexu do svých úst. Měl hlad, hajzl jeden. Navíc chtěl zmasakrovat jednoho pohledného sedmnáctiletého hocha jenom proto, že jsem mu vynadal do slabomyslností postižených orangutanů a jeho přestárlé nymfomanické přítelkyni jsem se důvěrně svěřil do ušního lalůčku s tím, že jsem ožralé prase. Ke všemu ji má decentní rána do zad vyrazila dech. Měl jsem však své povinnosti vůči lidstvu a proto jsem Judemu filosoficky vysvětlil, že násilím nic nevyřeší a zákon kauzality se vrací neúprosněji než nějaký maorský bumerang vržený v Latinské Americe kreolem po jezuitovi. Pak jsem si nechal od něj blahosklonně zaplatit útratu a odnést se do expres vypraveného rychlíku o jednom motorovém kolejně pojízdném vozidle se spoustou nesmyslných a vyloženě obnaženě trapných existencí, co nás neprozřetelně pomalou jízdou odvezl domů. Judeho prdel je sladká laskomina a jeho konečník přívětivě hřejivý vděčný přítel. Takže ještě v š6st ráno jsem byl přilepný k jeho zadku a vysával z něj život, soustřeďuje se hlavně pak na jeho kocovinu a uvolnění se k jejímu patřičnému prožití a procítění. O půl osmé jsem vstal a šel vyvenčit Bena. V 9:00 jsme však už seděli U Pavlíků a vyluzovali z řití vilně provokativní zvuky na chlípně vzhlížející mega tlustou výčepní. Pak mi hajzl Matoni poslal na účtence napsaný mejl, že jsem zvíře a on, že v žádném případě není sexista. Usoudil jsem, že je čas opět ulehnout znaven přívalovou neskromnou vlnou ranních piv. Za necelé tři hodiny však opět vyrážím do nejapně alkoholové přírody pivních tácků, bezbožného hluku a pološílené obnažené přítomnosti Puckomaniaka. Nedokážu si představit lepší život než na Bermudách... I když tedy žiju v Polance. Hihi.

30. dubna 2004

Chlív out

napísanísané:: 30.4.2004

prečítalo:: 566 ludí

Sponzorovaný hosting od WebSupport.sk
Vlastný virtuálny server od 5,65 € od WebSupport.sk