JAKÉ JE TO ŽÍT S RODIČI A TOUŽIT PO SLÁVĚ

autor:: Chlív

rubrika:: poviedky

Probudil sem se někde, kde jsem neměl. V bytě u jednoho týpka. Lízal můj holý pupek jako pes a vrtěl u toho ocáskem. Sbalil jsem ho ještě včera, protože jsem už nemohl chodit a potřeboval někde hlavu složit. Teď v zimě je to na hovno. V létě stačil klidně i park.

Ztěžka jsem otevřel víčka a kýchl. Trochu jsem mu poprskal obličej. Ale to už do mě zajížděl. Cítil jsem se trapně a zneužívaně. Vypadalo to, že budu potřebovat sprchu. Jeho semeno mi čvachtalo mezi půlkami, a já si náhle uvědomil, že jsem bůh. Začal jsem se ale dusit, a tak jsem to odvolal. V duchu jsem křičel: JAKO SATAN, JAKO SATAN. Ale moc sem si nepolepšil. V prdeli se mi vyklubal hemeroid jako Gagarinova hlava ve skafandru.

Konečně se udělal a šel mi uvařit kafe. K mému zděšení se v místnosti objevila babička. Byla nahá a scvrklá. S těmi svými vráskami a švydrajícím okem vypadala docela nebezpečně. Pro jistotu jsem si překryl penis polštářkem s nadrženými andílky. Když tu se mě babička zeptala:

,,Hej, čuráku, dáš si zelí?“

,,Ne, ty stará nymfomanko,“ řekl jsem ji dotčeně.

,,Tvoje věc, sráči.“ A začala mezi kostnatými prsty, z nichž ji odpadávaly nechutné fragmenty kůže, balit brko jako torpédo z ponorky U-22, které mělo tu čest potopit parník Victorii s třemi Američany, kvůli nimž začala první světová válka. Musel jsem se rozhihňat. Byla to prostě srandovní babička se spoustou černých chlupů. Jen ty vlasy měla bílé. Nějak jsem si zatoužil vyhonit, ale ten pičus mi donesl konečně to kafe.

Usrkl jsem. Bylo horké, a tak jsem ho udeřil. Docela se mi to zalíbilo. Byl to přeci jen obyčejný slaboch a sexuální deviant. Opíchat tak slušného hocha jako já! Jo, nechal mě sice přespat, ale to bylo tak všechno. Měl by se nad sebou zamyslet, řekl jsem si, zatímco jsem do něj bušil. To násilí mě fakt bere. Už krvácel a babka byla čím dál zhulenější. Den dostával smysl a pevné kontury stupidní zasranosti. Mohl jsem být spokojený a hrdý. Umlátil jsem ho a při pohledu na tu sračku, se mi už nechtělo ani vyhonit. Naštěstí i to kafe trochu zchládlo a dalo se konečně pít. Šel sem si zapálit na balkón. Sněžilo tam. Taky tam stála matka toho týpka. Pil jsem kafe, kouřil a ona měla na sobě jen průsvitnou noční košilku. Vypadala nadrženě, ale zeptala se mě jen:

,,Dáš si rohlík, a nebo radši chléb?“ Tady máš sýr a máslo!“

Jsou praštění, pomyslel jsem si. Syn sexuální deviant, babka notorický vyhulenec a matka zjevně cvok. Ale číču měla pěknou! Přehl jsem ji přes zábradlí, a začal to do ní pumpovat. Byly to vřelé Islandské gejzíry a cákalo mi to z uší. Když tu náhle kolem mě prošel Vladyka a plácl mě po zadku. Vyrazilo mi to dech, a tak jsem ho pro jistotu požádal o autogram. Nestál jsem totiž o žádné trable. Jako třeba včera U Trpaslíka. Mají mě tam rádi, ale ještě raději vidí moje záda a prdel na chodníku. Dveře se zabouchnou a už tam dávají petlici.

A konečně se dostávám ke včerejšku, kdy to všechno začalo. Teď už naštěstí sedím v hospodě a lámu beery. Ta piča s brýlemi a kešení se ptala:

,,Mládenci, už docházíte?“

Hlas se ji třásl jako její růžové bradavky. Pysky byly nabuzeny a rády, že ožral ubírám se vysrat do pisoáru. Vrážím do distingovaných hostů, průměrných majetných idiotů v kravatách a hedvábných kalhotkách. Nadávám a vyhrožuji brzkým uškrcením. Ale jen co se otřepu nad pisoárem, vykouří se mi to z hlavy.

Teď sedím v Besedě a to pivo je fakt hnusné!

Ta barmanka U Trpaslíka se bála, i přesto se ale chovala ke mně nevraživě. A tak jsem ji navrhl, že ona se usměje a já ji z očí vytrhnu ty její hnusné dioptrie. Rozplakala se a objevil se kuchař. Asi její nabíječ a nebo velice útlocitná povaha. Blbec se rozkřikl:

,,Podřežu tě, zmrde!“

Jo, jo. V ruce třímal nůž. Dopil jsem tupláka a mrkl na Judeho. Zabili jsme ho smrští tuplákových střel. Střepy se od něj odrážely a on vypadal jako nedopatřením explodující dva roky stará petarda vražená v rosolovité půlky Václava Klause. Musel jsem se smát, když se mu Mates zakousl do žaludku a vyrval mu tenké střevo. Bylo slepé a hloupé. Ale stejně jsem Judemu nevěřil, že jede ten vlak o třičtvrtě na deset. A tak jsem sbalil toho týpka. Vypadal něžně a předpovídal mi skvělou budoucnost. Jmenoval se Petr Hrňa. A jen co mě opíchal, začal geniálně fotit, a teď máme spolu dokonce i výstavu. Bude to prasečina, ale ještě musím zmlátit naši galeristku. Je jí padesát a je zazobaná. Chci ji slušně poctivě násilnou formou motivovat k tomu, aby mi vydala knihu.

Kvičel jsem ji do ucha divokou kadencí splašeného Maximu:

,,Náno, máš plovací podlahu, můžeš mít i mě!“

Něžně jsem ji rdousil, plival do tváře a říkal si, že tak před třiceti lety to musel být kus. I teď stála za hřích. Bohužel její jméno jsem už zapomněl.

Kaďák mě sice svědí. Pivo je hnusné. A včera jsem utratil jen za chlast dvanáct set. Ale budu pít dál, už jsem se rozhodl. Navíc si jde Petr dneska pro socku. Ráno se mi svěřil:

,,Chci jít pracovat. Vydělat nějaké prachy, koupit si comp, udělat webovou stránku a zase skončit na socce.“

Jo, to mu přeju.

Právě mi volala matka a poslala mě do prdele. Včera jsem vzal z pošty prachy bez dovolení a zdejchl se.

,,Je to sviňárna!“ volal na mě opodál stojící otec a já si ulehčením oddechl.

Hawk.

20. ledna 2004

Chlív out

napísanísané:: 20.1.2004

prečítalo:: 1202 ludí