k6.sk - literárny server

Boxmač. Bývalý přeborník republiky ve střední váze, notorický alkoholik Ducháček, byl připraven k zápasu s opicí. Naklopil do sebe deset kalouchů borovičky, jeho špeky se rozehřály harmonií Debussyho letní romantické symfonie a zápas mohl začít.

Ducháčkovi je 69. Utekla mu žena a nejraději má polohu 69. Jeho oblíbeným pořekadlem je:

,,Chlapovi schází jenom pár centimetrů na to, aby si ho mohl vykouřit.“

To samé tvrdil i Bukowski, Ducháček nemá ale s Bukowskim pranic společného.

Opice mu zasadila první úder. V hospodě to zavřelo a Lojza vykřikl:

,,Sakra sráči, co myslíš, že jako děláš! Slíbil jsem ti za to láhev zelené...“

Ducháčkovi po dalším úderu vyletěl ohryzek z hrdla a zapištěl:

,,Potřebuji ještě dalších deset borových, abych to mohl rozchodit.“

Opice, která by mohla být klidně jeho pra pravnoučetem mu zasadila ale jen další ránu, strhla mu trenýrky a kousla ho do žaludu, přičemž ji mezi tesáky uvízl kus předkožky. Lojza to nedával, přeskočil barový pult a šel ho zfackovat. Udělal však jen tři kroky k ožralému Ducháčkovi a opice mu zasadila pravý levý hák. A hle, monokl byl na světě. Chlapi se začali sbírat od stolů. Dva tři se prali o pípu. Pět se jich pustilo do pěstního souboje o lahváče v basách a patnáct si vytloukalo zuby z držky a mozky z hlavy o tvrdý chlast. Jenom Murzin, zarytý komunista a úchyl jako já, zachoval duchapřítomnost, přehodil si přes ramena ledničku a na kole si ji pak odvezl domů, kde se do druhého dne upil k smrti.

Trochu mě to rozesmálo, ale jinak jsem byl rozmrzelý. Lojza dostával řádnou a nemilosrdnou nakládačku od opice a mně docházelo nekompromisně a jistě pivo. Ducháček se posadil k jednomu z volných stolů, podrbal se na koulích a uvědomil si krutou pravdu:

TOHLE SE NEMĚLO STÁT.

Usoudil jsem, že si dám ještě tak jednu dvě cigaretky a půjdu se podívat co dělají děcka v kostce. Moc se tam toho zatím neděje, ale i přesto se objevilo ze pár nadějných jedinců..., třeba Katkarinka.

4. ledna 2004

Chlív out